Prodej zrcadel ve městě slepých

Čím jsem starší, tím déle se modlím. Zejména proto, že toto nejsou obyčejné volby prezidenta, ale volba mezi mírem a válkou. Přemítám koho mám volit, když mého kandidáta diskvalifikovali...

Čím jsem starší, tím více přemýšlím

Přemýšlím o slově republika a o tom, zda je ještě věcí celé veřejnosti nebo jen vlastnictvím “vládců”. Přemýšlím o svobodě a jejích nejvnitřnějších formách. Přemýšlím o listopadu 89, práci v OF a ideálech, jež jsme měli a které jsme si, v naivitě doby a k mé dnešní nezměrné lítosti, neuhlídali. Přemýšlím o pandemii, energetické krizi, inflaci, klimatických změnách, green dealu, o válce, dětech i otroctví. Přemýšlím o deseti ranách egyptských. Přemýšlím o svých kořenech, o rodinných předcích i o všech ostatních před námi, včetně velké matky a rodiny všech Slovanů. Přemýšlím o tom, proč nás česká i evropská vláda vedou do nejistoty, strachu a temnoty a zda by vůbec někdo mohl chtít zažehnout světlo. Přemýšlím koho volit za našeho prezidenta, když můj favorit byl diskvalifikován a zda vůbec k volbám jít. Přemýšlím, zda nás mezi lidmi, přáteli i v rodinách rozdělily vlády a série krizových ran nebo jsme ve skutečnosti byli rozpolcení uvnitř sebe i navzájem již předtím a nyní se to jen dostalo na povrch, možná proto, abychom se mohli vyléčit. Tedy když o to budeme poctivě usilovat.

Chléb a hry jsou ověřeným nástrojem moci

V pozdním úpadkovém období Římské říše byla za jídlo a hry získávána přízeň prostého lidu, která pak byla využita k vlastním cílům císaře. Nám tyto hry rozdělili na skupinu se třemi, vrchností oblíbenými, šampióny a na skupinu těch méněcenných, beznadějných kusů, určených jen k pobavení a porážce. Jako kulisu přemýšlení sleduji prezidentskou debatu “oněch 6 postradatelných”. Nejsou tak krásní, protřelí a už vůbec ne podporovaní jako ti tři “vyvolení”, ale i tak jsou mezi nimi šviháci, kraso-mluvci a zkušení řečníci s velkým přehledem a vzdělaně znějícími argumenty. Teda… až na toho jednoho.

Starý a pomalý, ani řečník, ani básník, nevýrazný, sotva slyšitelný, snad i světloplachý, neprůbojný, s monotónní nudnou rétorikou…

Ale kdo jsem já abych jej soudil? Podal bych já na jeho místě snad výkon lepší? A hlavně měl bych vůbec odvahu jako on dobrovolně vstoupit do hejna krvežíznivých piraní? Co je zač ten “blázen”? Zkusím si ho navnímat.

Řečník je dost mizerný…

Bismarck říkával, že v každém řečníkovi, který má na posluchače působit, musí být kus básníka. To u tohohle chlápka zní jako opravdu velká nadsázka. Z praxe však už víme, že je třeba obezřetnosti vůči řečníkům dobrým, jimž je vskutku dovoleno lhát i o historických záležitostech, jen aby mohli něco říci vybraněji a poutavěji…

Ale je umění mluvit krásně a poutavě pro nás důležitější než umění znát váhu vyřčeného slova? Není podstatnější myšlenka, úmysl a nazírání věcí v celku a všech jeho jemných částech, kdy rychlost mluvy je pro takové vidění podstaty a souvislostí překážkou? To nejdůležitější bývá očím neviditelné a uším neslyšitelné. Pro to je dobré se ztišit a pozorně naslouchat…

Naslouchání je víc než umění mluvit

Názor je ve skutečnosti nejnižší formou lidské znalosti. Nevyžaduje totiž žádnou odpovědnost, ani skutečné porozumění věci. Jakkoli působivě prezentovaný. Naopak nejvyšší formou znalosti a dovednosti je Empatie, neboť ta po nás vyžaduje, abychom odložili ego a vcítili se do světa těch druhých.

Naslouchání je jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou se lze naučit. Leč málokdo má na to dost trpělivosti. Ovšem změny se dějí nasloucháním a zahájením dialogu s lidmi. A život v naslouchání začíná mlčením. Tichem. Mírem. - Mlčení vyžaduje spoustu energie, protože místo mluvení přemýšlíte.

Člověk je to starý, tedy slabý…

Ano, pan Bašta stár je, ale… je stáří špatné? Dřívější generace znaly, že věk nosí plody moudrosti, to jen my jsme jí, v tomto urychleném světě, odvykli naslouchat. - Chytrý člověk vyřeší problém, ale moudrý se mu vyhne… A to je pro dnešní časy, plné krizí a zejména válek, navýsost důležité.

Ano, pan Bašta nepůsobí jako zdravím a silou kypící jura. Je ale slabý ten, kdo chodí do debat i přestože ví, že bude čelit neskutečnému tlaku i nedůstojnému opovrhování ze všech stran, od moderátora, spoluřečníků a dokonce i z hlediště? Je opravdu slabý ten, kdo takový tlak a břemeno houževnatě nese, i když by ve svém věku nemusel? Kdo z nás by to dokázal?

Rozhodně to není kandidát ideální...

To vskutku není. Ovšem on žádný z kandidátů nemá formát a kvality, které bychom si od prezidenta přáli. Mimochodem, zasloužíme si ideálního prezidenta, když k ideálu máme sami daleko? Jak moc na sobě a své ušlechtilosti každý z nás denně pracuje? Není to opět zrcadlo, které věrně odráží stav naší společnosti - nás uvnitř sebe samých?

A těch, po vnější stránce dokonalých, těch není třeba se bát? Sportovní těla, šmrncovní styl a mimořádný (často až příliš přeceňovaný) intelekt stojí čas i energii, jichž se pak nemusí dostávat pro náležitou péči o duši, skutečné lidství a soucítění se svými spoluobčany. Krásně vypadají, skvěle mluví i argumentují. Není to ale proto, že se skvěle připravují na svou "roli", ale přitom třeba to lidství a soucítění poctivě nežijí? A můžeme si pak jejich zvolením být jisti, že budeme i my viděni, slyšeni a pod ochranou těch, za něž hrají a kteří je sponzorují?

Nemůže nakonec to “ošklivé káčátko” být zárodkem možné budoucí proměny i pro nás všechny? Možná dokáže jen jednu jedinou věc, ale právě tu, skrze niž vede cesta z temnot a již nikdo jiný neumí jít?

Samé poklesky a škraloupy...

Ty máme (s výjimkou miminek) všichni. Ale buďme realisty. Mnohý člověk má čisté svědomí jen proto, že má slabou paměť. Někdo byl agentem, jiný rozvědčíkem, někdo možná prodával tituly, jiný možná lustrační archivy, někdo má možná příliš blízko k vedoucím činitelům EU, jiný k území a majetku chtivým sudetoněmeckým svazům či šlechtickým rodinám, někdo k Aspen Institutu, jiný k čárům s dotacemi… Podstatné je, zda si to pamatuje, zda lže, zda se vyhýbá, zda má Svědomí.

Zdá se mi, že ten pan Bašta má nakonec přes všechny své slabosti výhodu v tom, že svědomí i pokoru má. Je i pravděpodobné, že právě proto kandiduje. Zdá se být víc obyčejným člověkem, než politikem SPD, a to je podstatné. Cítím v jeho opatrném vystupování upřímnost “věci své i naše” napravovat. Vidím slušného, obyčejného člověka se ctnostmi jako pokora, úcta, lidskost, pravdivost. Vidím člověka konzistentního s přiznanou zranitelností i svědomím a velkou odvahou a silou z toho vyplývající.

Vidím v něm pevného člověka, který zná, že “Špatné je špatné i když to dělá každý a Správné je správné i když to nedělá nikdo.” A to je dnes mimořádně vzácné.

Volby nepřinesou důstojného prezidenta

Ale o to tentokrát ani nejde. Jde o víc. Jde o to, jak někdo nedávno trefně řekl, “zvolit takového prezidenta, který to tu během následující krátké doby neposere”... Máme největší krize, jaké nikdo nepamatujeme, nedaleko zuří válka. A když nebudeme rozvážní, může se to pro nás státi zkázonosným.

Prezident není “Ježíšek”, aby splnil všechno to, co nás nyní trápí. Mně by úplně stačilo zajistit tyto tři priority, jež má plně v kompetenci a víc bych nároků pro tento dějinný okamžik neměl.

(1) Prezident MÍROTVORNÝ

jako vrchní velitel ozbrojených sil zajistí trvalou mírovou cestu i to, že nevstoupíme do války, ani ji nebudeme podporovat;

(2) Prezident VLASTENECKÝ

sjedná a ratifikuje mezinárodní smlouvy k prosazení vojenské, energetické a vnitřní bezpečnost státu a nedopustí prodej našeho území, našich domovů, zbylého bohatství státu, ani naší suverenity;

(3) Prezident SPRAVEDLIVÝ

který zajistí skutečnou spravedlnost i její vymahatelnost jmenováním nezávislých soudců, ochranou ústavních práv, lidských práv, svobody slova a zabráněním cenzuře.

Nehledám nyní ideálního prezidenta na věky věků, takového, co všechno nejlépe umí a zná. Mám na něj vlastně jediné přání, aby nás uchránil od války. - Za každou cenu.

Není cesty k míru. Mír je cestou.

Žádné zbraně neznají mír. Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých. - Vše co potřebujeme je zůstat tiší. Mír je naší skutečnou podstatou. Mír neznamená nepřítomnost války. Mír znamená přítomnost harmonie, lásky, spokojenosti a jednoty. Mír je záplava lásky v rodině světa.

Největší odvahou dnes je tuto válku i aktivní účast v ní skončit. Buďme moudří, kupme si mír dnes. Zítra jeho cena zase vzroste. - A toto si uvědomuje, k mému nesmírnému překvapení, jen jediný z kandidátů. A přitom nic na světě není v dnešní době zásadnější pro osud našich blízkých i celého lidstva. Všechny intelektuální či řečnické přednosti ztrácejí význam pokud chybí priorita okamžitého dosažení mírové cesty, směřující k zastavení války. Tak jako tak budeme čelit velkým výzvám, neboť války nejsou splaceny po čas války. Účet vždy přichází až později….

Lidé staví příliš mnoho zdí a málo mostů.

Pan Bašta je nyní jediný kandidát, který si s rozvahou a rozumem uvědomuje, že i špatný mír je o mnoho lepší než válka. Navíc válka, kde není vůbec jisté, zda a co v ní lze vyhrát a zda ji lze vůbec přežít.

Baštu kritizují za to, že se staví proti vojenské podpoře války, proti mobilizaci k válce vedené mimo naše území, za to, že hledá mírové cesty a diplomacii, za to, že má odvahu stát se sám tím mostem.

Je málo žijících pamětníků, kteří zažili nezměrnou tragédii války. Můj Táta tu poslední zažil. A jeho Táta mu živě vyprávěl o té první. Tou druhou prošli spolu. Přes svůj věk (brzy 94!) se Táta těší dobrému zdraví a myslí mu to líp než mladým, paměť má jako slon a často opravuje chyby v muzeu a kronikách místa, kde žil. Táta říká, že my si myslíme, že víme co je válka, ale nevíme vůbec nic. Vůbec nic. A je bolestně zoufalý, že si to, co se stalo za poslední války a kdo byl za co odpovědný, nechceme pamatovat. V závěrečné scéně filmu Lidice říká Anežka: "Františku, prosím, nechoď daleko. Nikdo jiný neví..." - Táta má tak velkou pravdu, že její rozměr ani nejsme schopni pochopit. My totiž nevíme, že vůbec nevíme. A vědět nechceme.

K čemu je menší zlo dobré?

Z žádných předchozích voleb nevzešlo nic dobrého ve chvíli, kdy jsme volili “menší zlo”. - Zlo je zlo, ať je malé či velké. A několikrát nám to politici předvedli tak, že jsme se nestačili divit. A divíme se dodnes.

Proč ale volit někoho s vědomím, že můj hlas třeba bude hlasem ztraceným? - Protože válka není hra. Nadešel čas neřešit matematiku, kdo má šanci vyhrát a kdo ne. Chci svým hlasem podpořit šanci výhry pro mne, ne pro kandidáty. Můj hlas odevzdám tomu, komu věřím, že udělá vše pro uhájení míru.

Hlas lidu je posvátný. Při volbách “svůj hlas odevzdáváme”, čímž ten svůj vlastní ztrácíme. Volba “menšího zla” bez rozvahy, víry a odvahy může znova přivodit zklamání, kdy volbami zbaveni svého hlasu, mlčky přihlížíme zkáze, s níž jsme ovšem předáním svého hlasu souhlasili.

Jaké jsou podoby výhry pro mír? Buď bude zvolen pan Bašta (a bude konat to, co slíbil) nebo se alespoň zřetelně ukáže kolik je lidí se stejným přáním cesty klidu a míru pro naši zem i s odvahou tak i volit. To je podstatné pro větší sebedůvěru na kroky příští (pokud se mezitím Áres nevzbudí) - že je tu rostoucí počet spoluobčanů, pro které je mír nade vše nejcennější a kteří nechtějí své děti a muže ztratit ve válce. To se stane až když lidi přestanou kalkulovat jako při sázkách, ale konečně s odvahou vysloví nikoli to, co nechtějí, ale konečně to, co chtějí.

Nevolím Baštu jako “nejlepšího prezidenta” - vidím ho jako jedinou šanci garantovat mír v naší zemi, jako jediného “Mírotvorce” ze všech připuštěných kandidátů. - Co když už nebude žádné příště?

Osud mu přidělil nejvíce podceňované číslo 2

Dvojka je v numerologii snad nejvíce podceňované číslo, alespoň, co se týče síly. Symbolizuje pozitivní pojmy, jako jsou láska, citlivost, empatie, soucit, něha, spolupráce, diplomacie, pomoc druhým, harmonie, rovnováha, vytváření vztahů a ohleduplnost.

Dvojka je jemný, taktní a diplomatický typ člověka. Dokáže odpouštět a disponuje velkou dávkou porozumění. Pokud může, snaží se dvojka v životě vyhnout konfrontaci. Má dobrý pocit, pokud kolem panuje mírná a klidná atmosféra. - Jak překvapivě dobře to na toho nenápadného chlapíka sedí!

Největší svobodou je svoboda zvolit si svůj postoj

Tato volba není o řečnění a krasomluvě, je o naslouchání a empatii.

Tato volba není o kráse a mládí, je o svědomí a pokoře.

Tato volba není o zdraví a síle, je o houževnatosti a pevnosti.

Tato volba není o dokonalém prezidentovi, je o válce a míru.

Udělá pro nás Jaroslav Bašta všechno, co chceme nebo udělá alespoň dost?

Já nevím. Ale věřím. - Vím jen, že teď my nepotřebujeme jeho. To on potřebuje teď nás.

Na to, na co sami nemáme odvahu a sílu. Na to, aby tam ten "hobit Bilbo" Bašta došel, postavil mosty, ukončil války-chtění a přinesl nám i našemu Kraji mír.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Toto nejsou obyčejné volby prezidenta, ale volba mezi mírem a válkou.

Náš svět nás všechny potřebuje. Teď. - Ne až bude větší šance pro dokonalost.

Třeba už žádnou nedostaneme.

- Lubomír